V roce 1972, kdy na celé planetě zbývalo jen asi 300 čistokrevných huculských koní, byl z popudu O. Leiského při TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny skupinkou mladých členů založen Hucul Club – sdružení pro záchranu huculského koně. Za cíl si toto sdružení dobrovolníků a nadšenců vytklo huculského koně zachránit a najít mu nové uplatnění v moderním světě. Základní myšlenkou Hucul Clubu je výchova k přátelství člověka a zvířete, ve smyslu ideálů, které vyjadřuje Velký Zákon TISu.

Ze skromných začátků s 5 plemennými koňmi v roce 1972 se Hucul Club rozrostl až na více než 100 koní, k dnešnímu dni chová 60 čistokrevných  huculských koní s velmi kvalitní genetickou výbavou a odchoval za dobu své existence více než 230 hříbat. Stal se průkopníkem světové záchrany huculského koně, pomohl prosadit zařazení huculského koně do chráněného genofondu FAO (1979) i jeho uznání genovou rezervou ČR (1993), spoluzaložil Hucul International Federation  – HIF – (1994) a nalezl pro hucula uplatnění v oblasti výchovy člověka ke vztahu k přírodě, v hipoterapii, zejména ortopedických poruch, ale i následků dětské mozkové obrny, některých interních poruch a pod., a dále v jezdecké turistice a terénním a vytrvalostním jezdectví. Ve všech těchto oblastech se huculský kůň pro svou odolnost, vytrvalost a skromnost i přátelskou povahu výborně osvědčil.

Hucul Club v roce 1974 uspořádal první ekologický tábor s náplní jezdecké turistiky a od té doby uskutečnil více než 160 letních táborů a pobytů s koňmi, kterých se zúčastnilo více než 6000 lidí. V roce 1975 byl chov uznán „Rozmnožovacím chovem koní plemene hucul“ – tedy hřebčínem. Téhož roku uspořádal 1. celostátní konferenci o záchraně huculského koně.O rok později na své náklady zahájil jako první ve střední Evropě pod odborným dohledem prof. MUDr. K. Lewita DrSc. hipoterapii    a dodnes poskytl hiporehabilitační péči  čtyřem tisícům postižených dětí i dospělých. Později uspořádal další celostátní a jednu mezinárodní konferenci o záchraně chovu huculského koně, stal se předmětem několika diplomových prací i inspirací pro knihu E. Horelové „Pojď, dáme sbohem žízni“ a námětem k filmu (Brácha za všechny peníze). Huculští koně hráli ve dvou celovečerních filmech (Divoký koník Ryn, Čarodějky z předměstí) a dokonce v operetě M. Uhdeho „Hra na pohádku máje” v Karlínském divadle, kde huculský hřebec Jura sklízel bouřlivý potlesk na otevřené scéně. K obrazu Hucul Clubu neoddělitelně patří i celá řada sportovních a kulturních  akcí (např. serie koncertů Jaroslava Hutky a jeho přátel z Šafránu v době, kdy folkaři nemohli v Praze vystupovat, seriál stylových bálů na Žofíně, taneční parníky a mnoho dalších) či uspořádání čtrnácti ročníků Čs. distančního dostihu. Stejně tak odborná práce při přípravě Chovatelského programu a Řádu plemenné knihy huculského koně začátkem 90. let nebo reintrodukce huculů do jejich domoviny v Karpatských horách na území dnešní Ukrajiny koncem 80. let patří neoddělitelně mezi zásluhy Hucul Clubu.